08
Listopad

Bohužel ne všechny jsme byly obdařeny přirozeně krásným a hustým obočím. I já jsem byla vždy nucena si tyto partie upravovat dokreslováním, stínováním apod.

Byla jsem tedy nadšená z poukazu na permanentní make-up, který jsem obdržela k narozeninám. Na internetu jsem si prohlédla stránky salonu abych se ujistila, že své práci rozumí a dělají ji opravdu dobře.

S prezentací na webových stránkách jsem byla spokojena. Paní kosmetička se chlubila 20-ti letou praxí, byla ověnčena řadou cen a i galerie provedených prací vypadala uspokojivě. Telefonicky jsem si sjednala datum návštěvy a dychtivě jsem odečítala dny do sjednaného termínu. V „den D” jsem stepovala před studiem již 30 minut předem. Až tak jsem byla natěšená.

Paní kosmetička působila naprosto suverénním dojmem, byla hodně vysmátá a výřečná. Říkala jsem si: „Ta si je hodně jistá v kramflecích“ a zcela jsem se svěřila do jejích rukou bez jakýchkoliv pochybností o tom, že by snad výsledný efekt nevypadal dobře. Usadila jsem se tedy do křesla a nechala paní dělat svou práci, které přeci maximálně rozumí a děla ji s láskou, jak nezapomněla několikrát zmínit.

Běhěm 5-ti minut mi bylo předkresleno nové obočí, vybrána barva a bez jakéhokoliv anestetika zahájeno samotné tetování. Bolest to byla neskutečná. Chvílemi jsem měla pocit, že mi tetovací jehla vystřelí ven z druhé strany hlavy.

Po dalších zhruba 30-ti minutách byla paní s prací hotova a já jsem se konečně spatřila v zrcadle. Byla jsem v naprostém šoku. Obočí se zcela lišilo nejen tvarem, ale i svou délkou. Navíc jsem neměla vytetovány jednotlivé chloupky, ale dvě tlusté černé čáry. Vypadala jsem, jako by mi někdo na obličej vyrazil hodně nepovedená razítka. Stále jsem se ale utěšovala tím, že je to možná jen o zvyku, že pigment ztratí zhruba 50% své sytosti při zahojení atd. I paní kosmetička se tvářila, že je vše OK a řekla, že „drobné nedostatky“ se upraví při následné korekci. Řekla jsem si tedy, že má asi pravdu, že já jsem tady ta, která se v tom nevyzná.

Dnes už vím, jak hloupá jsem byla. Jen co jsem dorazila domů, zeptal se mě manžel, proč mám každé obočí jiné. „Vypadá to hrozně“, ujistila mě i kamarádka. V tu chvíli mi konečně došlo, že asi opravdu není vše tak, jak by mělo být. Vždyť já jsem toužila po přirozeně vypadajícím obočí a ne po tom, aby na mě každý hleděl a říkal si „Proboha ta vypadá“.

Probrečela jsem 14 dní. Odmítala jsem chodit ven. Snažila jsem se obočí drhnout pod tekoucí vodou v naději, že se pigment třeba vyplaví. Nepomohlo nic. Po vyhojení dostalo mé obočí navíc krásný modravý nádech. To jsem již stoprocentně věděla, že na žádnou korekci k té samé kosmetičce nepůjdu. Práce, kterými se prezentovala na internetu nejspíš vůbec nebyly její a údajné ceny za vítězný permanentní make-up jsem vlastně také neviděla.

Začala jsem tedy znovu s předkreslováním a stínovaním a snažila jsem se doladit tvary obočí tak, aby bylo co nejméně viditelné jak rozdílné jsou. Nechala jsem si ostříhat ofinu a začala jsem nosit patku přes oko, abych zminimalizovala možnost, že si někdo všimne asymetrického rozdílu v mém obličeji.

Problémy nastávaly při sportu a v létě u vody. Musela jsem se neustále hlídat, abych si obočí neotřela nebo nesmyla. Takové komplexy jsem ze sebe měla.

Po dvou letech jsem navíc pochopila, že můj modrý PM již nikdy nevymizí jelikož jeho intenzita byla stále stejná. Začala jsem tedy hledat řešení, jak z této situace ven. A objevila jsem laser. Zjistila jsem si veškeré možné informace o tom, jak odstranění tetováže pomocí laseru probíhá, přehrála jsem si na internetu tisíce videí s danou tématikou a nakonec jsem našla kliniku, která splňovala mé požadavky.

Paní doktorka, provádějící zákrok, mi vše podrobně vysvětlila. Informovala mě, že podstoupím metodu bolestivou a finančně nákladnou, ale zároveň mě ujistila, že můj obličej zůstane bez následků, tedy bez jizev.

Celkem jsem během roku a půl podstoupila 6 sezení, které byly zhruba pětkrát dražší a opravdu mnohem bolestivější než samotné provedení permanentního make-upu.

Výsledek ale stál za to. Modrá barva se z mého obličeje pomalu, ale jistě vytrácela. Nikdy jsem při zákroku nekrvácela. Použitý laser byl opravdu velmi šetrný, ale zároveň účinný.

Jak se mé staré nevzhledné obočí vytrácelo z mého obličeje, začala jsem se opět poohlížet po salonu, kde bych se nebála nechat si vytvořit nový make-up.

Hledala jsem opravdu pečlivě. Četla jsem si všechny recenze, projížděla veškeré dostupné informace o kosmetičkách. Zajímalo mě s jakými pigmenty pracují, kde absolvovaly školení, jakou mají praxi, jak vypadají jejich salony atd.

Po půl roce jsem ze všech svých kandidátek jednu vybrala. Telefonicky jsem paní Vlaďku Hýblovou kontaktovala a dlouho ji pečlivě zpovídala. Během těch čtyř let, kdy jsem se trápila se svým nepovedeným obočím, jsem si o této tématice prostudovala snad úplně všechno.

Na veškeré mé otázky jsem dostala velice konkrétní odpovědi. Nakonec slovo dalo slovo a já se objednala na provedení zákroku. Tentokrát jsem byla nejen natěšená, ale i obezřetná. Říkala jsem si, že už se nenechám „opít rohlíkem“, a že pokud se mi nebude něco jen trochu líbit dám to rázně najevo a salon opustím dřív, než dojde opět k nějaké „katastrofě“.

Naštěstí to nebylo vůbec nutné. Při příchodu do salonu mě uvítala velice sympatická dobře vypadající dáma. Salon samotný působil velmi příjemným, čistým a útulným dojmem, což bylo další plus. Paní kosmetička byla velice příjemná a vlídná. V klidu a s rozvahou mi pověděla, jak bude celý proces tetování probíhat.

Poté jsem se usadila do kosmetického křesla a nechala si předkreslit nový tvar obočí. Během hodiny opravdu precizní práce jsme spolu před zrcadlem konzultovaly pomalu každý chloupek, až k mé úplné spokojenosti. Po schválení tvaru mi byla nanesena anestetika a já čekala až zaberou. Zároveň jsme si s paní kosmetičkou neustále povídaly a vybíraly jsme barvu pigmentu, která by nejvíce pasovala k mé pleti a barvě vlasů. Vše bylo se mnou pečlivě probráno a mnou odsouhlaseno.

Poté jsme se dostaly k samotnému nanesení permanentního make-upu. Musím konstatovat, že oproti mému prvnímu zážitku to byla procházka růžovou zahradou. Nepociťovala jsem žádnou bolest, jehlu jsem vůbec necítila. Naopak jsem málem usnula.

Po dokončení následoval finální pohled do zrcadla a já zůstala opět šokovaná. Tentokrát ovšem příjemně. Mé obočí vypadalo naprosto úžasně. Nemohla jsem se na sebe vynadívat. Konečně se mi splnil sen a vrátilo se mi i ztracené sebevědomí. Jsem konečně šťastná a spokojená.

Autor:Katka
11Listopad
Vlaďka Hýblová / Nezařazené